6. třída - souhrnný diktát

Odpoledne hnal Ondřej Koně a krávy na obecní louku. Pod paží si nesl knihu, na hlavě měl baret a v ruce držel bič. Pes Ťapka spokojeně poštěkával a chlapec mu házel kousky chleba od svačiny. Uvelebili se u vrby na louce. Ze svého stanoviště měl Ondřej výhled na celé ohbí řeky. Zajímaly ho všechny projevy života v přírodě. Blatouchy už odkvetly, ale pomněnky se modraly v celých trsech. Mezi kořeny vrby proplouvali jako barevné čáry pstruzi. Objevila se vydra, rychle plavala a zanechávala po sobě na hladině brázdu. Občas se v trávě mihla užovka. Vážky poletovaly jako zmenšené modely letadel. Vodní pavouk se odpoutal od břehu a dělal drobounké vlnky. Voda omývala oblázky a ty se leskly v odpoledním slunci.

Z oken naší školy je vidět nevysoký kopec. Je zalesněný a mezi stromy prosvítají trosky rozpadávající se stavby. Na kopci stávala kdysi tvrz. Z údolí vede k její zřícenině úzká stezka. Hradní příkop je zasypaný. Hradby jsou v rozvalinách. Mezi kostkami dlažby na bývalém dvoře roste vysoká tráva. Ve sklepení možná leží poklad. Starobylá věž se mění v sutiny. Kdysi odtud zazníval hlásný roh. Dnes se tu za šera ozývají jen hlasy sov. Smutný je osud kdysi honosné tvrze. Poslední zbytky rozžírá zub času. Z kopce je krásný výhled do kraje. Na obloze se občas objeví jestřáb nebo ostříž. V údolí pod kopcem se vine říčka jako stříbrná stužka.